Ájurvéda je posvátným dědictvím starobylé Indie a je považována za jeden z nejstarších léčebných systémů na světě. Jedná se o 5000 let staré umění léčit, které nás učí, jak udržovat náš život v rovnováze. Z principů ajurvédy vychází všechny ostatní tradice přírodního lékařství.
Ájurvéda znamená "moudrost života" nebo "věda o životě". Člověka považuje za neoddělitelný a vzájemně propojený komplex těla, ducha, mysli a životního stylu. Jako celostní forma léčení se proto ájurvéda snaží o udržení zdravého těla, jasné mysli a dostatku životní energie. Umění ájurvédy nám pomáhá rozumět našemu vlastnímu "já" a učí nás, jak zůstat v harmonii se sebou samým i s ostatními.
Podle ájurvédy existuje pět hlavních elementů - éter (prostor), vzduch, oheň, voda a země. Tyto elementy řídí vesmír a vše živé. U každého jedince se projevují ve formě tří základních energetických principů (tzv. "dóši"): váta, pitta a kapha. Každý člověk se rodí s jedinečným poměrem těchto energií, které se podílejí na utváření jeho fyzické a psychické charakteristiky. V průběhu života se z různých příčin jejich poměrové zastoupení odchyluje od původního stavu, což se odráží na našem psychickém a zdravotním stavu. Myšlenky, pocity, strava, životní styl, prostředí, ve kterém se pohybujeme, to vše má vliv na rovnováhu těchto dóš (energetických principů).
Váta se svými elementy éterem a vzduchem řídí pohyb.
Pitta řídí princip přeměny a patří jí prvky oheň a voda.
Kapha poskytuje stabilitu, trvalost, a patří jí element vody a země.
Váta, pitta a kapha vytváří tři základní charakteristické typy, které se však vzájemně kombinují a vytvářejí tak dalších sedm různorodých kombinací (váta-pitta, pitta-váta, váta-kapha, kapha-váta, pitta-kapha, kapha-pitta, váta-pitta-kapha). Pokud máme dominantní převahu charakteristiky váta, pak jsme váta typ. Pokud máme rovnocenně kombinované charakteristiky váta a pitta, pak jsme váta-pitta typ. Ale i v případě kombinovaného typu je vždy jedna charakteristika dominantnější než druhá. Vyvážený typ váta-pitta-kapha je velmi vzácnou a zřídka kdy se vyskytující vyjímkou. Pokud se například u člověka, jehož charakteristika odpovídá typu váta, začne projevovat nějaká nemoc, je to většinou způsobeno tím, že se jeho energie váta výrazně zvýšila. Přílišný nadbytek jedné z těchto tří energií se pak projevuje psychickou nevyrovnaností nebo nesprávnou funkcí některých tělesných orgánů. Úkolem ájurvédy je uvést tyto energie zpět do své původní rovnováhy a harmonie.
Pokud žijeme náš život podle ájurvédy a respektujeme tyto dóši uvnitř našeho těla, po čase ucítíme v našem nitru větší a ucelenější bytost. Skrze procesy pročišťování, péče o sebe sama a posilování organismu na jemnějších a hlubších úrovních, můžeme neustále žít v harmonii a rovnováze, nebo svou ztracenou rovnováhu znovu získat.
Cílem ájurvédy je nejen zdraví člověka, ale také zachovávání vnitřní rovnováhy a spokojenosti, a neustálé zdokonalování našich duchovních, intelektuálních a fyzických schopností. V ájurvédě se na duchovnost pohlíží jako na základní kámen spokojenosti na tomto světě i po smrti.
Ájurvéda prý byla předána božsky, proto by měla být praktikována se soucitem a šlechetností, nikoli s chtivostí a sobectvím.
Ájurvédská medicína zahrnuje meditaci, masáže, bylinné léky, olejové terapie, dechová cvičení a jiné.
Ájurvéda představuje celostní přístup ke zdraví, využívající filozofii, moudrost, náboženství a mytologii Indie.
Říká se, že tajemství ájurvédy pochází od boha Brahmy, podle hinduistické mytologie stvořitele světa, který jej předal Dakshovi, ten Indrovi a ten pak Atriovi. První ájurvédské texty byly sepsány Srila Vyasdevou jako součást svatých hinduistických knih, zvaných Védy. Samostatné ájurvédské knihy pak vznikaly mezi lety 600 př.n.l. a 1000 n.l.. Mezi významné počáteční nositele ájurvédské moudrosti patří Čaraka, Šušruta a Vaghbata.
Kořeny ájurvédy se datují už 4500let př.n.l. Jeden z védských textů, Rgvéda, je dnes asi nejstarší studnicí lidského poznání na světě. Už zde jsou zmiňovány ájurvédské byliny a popisována jejich schopnost léčit i předcházet nemocem.
Ájurvéda měla později vliv na medicínské systémy Řecka, Indonésie, Číny a Persie.
Pokud se ponoříme ještě hlouběji do historie ájurvédy, zjistíme, že má své kořeny v siddha medicíně, systému léčení, který na jih Indie přinesl siddhar neboli mudrc Agastja. Pod dohledem jeho a dalších osmnácti velkých siddharů byly vytvořeny také techniky detoxikačních procesů zvaných pančakarma a kaja kalpa. Protože siddha pravděpodobně vznikla jestě před ajurvédou, říká se, že je nejstarším léčebným systémem na světě. Siddharové dokonce prohlašují, že je starý 8000 let. Siddha systém má dvě větve: siddha medicína a siddha masáž. A právě ze siddha masáže, jejíž systém byl sepsaný na palmových listech a předávaný z mistra na žáka, vychází základy ájurvédské masáže, kterou praktikujeme.
Během staletí se oba systémy medicíny, siddha a ájurvéda, začaly překrývat. Ájurvéda převládala na severu, siddha na jihu. Mnoho masážních technik, které vznikly jako součást siddha medicíny se dnes praktikuje a učí v obou systémech.